Lilie a Bílá růže - Copak je Kvítko vlastně zač

První, kdo popadnul dech, byla nakonec překvapivě Ginny.
„Doprdele.“
„Prosím?“ nakrčil obočí Draco. „I o sex do zadečku si přece jde říct slušně, miláčku.“ Jak polevila atmosféra okamžiku, ve chvíli, kdy všem došlo, že se nikomu nic nestalo a že i tahle troufalost jim prošla bez následků, byl zase zpátky ve své obvyklé, pichlavě humorné a sarkastické náladě.
„Draco, zavři klapačku a poslouchej. A na sex - kamkoliv - zapomeň. Ostatně věřím, že tě záhy přejde chuť.“ Draco překvapeně zamrkal. Tohle nebyla Ginny, jakou znal. Tohle zavánělo něčím, co jejich hrátky dalece přesahovalo.
„Máme průser?“ zeptal se v neblahé předtuše.
„Ne, slovo průser ani zdaleka nevystihuje naší současnou situaci.“
„Co se děje, Ginny?“ Tentokrát se ozval Harry. Něco v tónu jejího hlasu mu říkalo, že ať se jedná o cokoliv, je to zatraceně vážné.
„Tomu nebudete věřit. A možná, že to tak pro vás bude lepší.“
„Tak už se vymáčkni, Gin,“ tohle napínání mi začíná skutečně lézt na nervy, spustila poněkud zhurta Hermiona, kterou otlačená kolena začala bolest tolik, že se postavila, i když by si to v době jejich hrátek jinak bez dovolení netroufnula udělat.
„Vím, kdo je Kvítko.“
„No, a? Kdo?“ Dracův výraz i intonace prozrazovaly, že se mu značně ulevilo. Ne nadlouho. Do místnosti vkročila Kvítko. Měla na sobě saténový hábit, ve vlasech zlatou sponu s rubíny a kolem krku lesklý kožený obojek s hvězdně bílými perlami. Byla bledá a třásla se.
„Věř mi, že bys byl mnohem šťastnější, kdybys to nevěděl,“ špitla. Ginny na ní vyvalila oči a polknula. Husí kůži už měla, ale tohle bylo nejspíš poprvé v životě, kdy jí měla snad po celém těle a nejspíš i zevnitř. Jestli se rčení „postavily se jí vlasy na hlavě“ běžně používá jako přirovnání, Ginny se teď skutečně trochu naježily. Viditelně. Měly rozhodně větší objem než po použití toho zaručeně nejlepšího šampónu s kondicionérem, ale to, popravdě řečeno, v tuhle chvíli nikoho ani trošku nezajímalo.
„Ginny, prosím tě, neomdlévej… a nech mě to říct. Když už to musí prasknout tak brzo.“ Ginny měla navzdory Kvítčině upřímné prosbě značné problémy se nesesunout k zemi. Její tělo chtělo utíkat, křičet, zvracet, omdlít, rozpadnout se na atomy a obrátit se naruby. Všechno najednou, samozřejmě. Naštěstí se mu nepodařilo ani jedno z toho. Jen o zlomek okamžiku v místnosti se měli naprosto stejně cítit všichni v místnosti. Popravdě řečeno, Draco a Harry ještě o něco hůř.
„To, co vidíte, není moje skutečná podoba. Stejně jako posledně, než jsem sem dnes vyrazil, vypil jsem mnoholičný lektvar.“
Harry nasucho polknul. Hodně křečovitě.
„Moment, vypiL jsem? To si děláš…“ Ta slova se Dracovi poněkud zadrhla v hrdle a vůbec nezněla tak chladně a cynicky, jak by si byl přál.
Pak se stalo několik věcí najednou.
Kvítka promluvila, a ještě, než do ticha tak hrobového, že by se dalo úspěšně vyvážet na všechny hřbitovy světa dozněla ozvěna jejích slov, ozvalo se těžké žuchnutí, následované plesknutím a dávivými zvuky. Draco Malfoy totiž omdlel a skácel se k zemi. S Harrym se zatočil celý svět a tak záhy dopadl na všechny čtyři. Když se začal dávit, zalitoval, že je tak dlouho po večeři, protože zvracení prý od fyzické nevolnosti poněkud ulevuje. Za to všechno mohla jen čtyři prostá, rozechvělým hlasem pronesená slova: „Já jsem… Severus Snape.“
V některých místech na zemi údajně existuje tma tak hustá, že by se dala krájet. Budeme-li se držet tohoto přirovnání, tak o ticho v této místnosti byste si právě teď nejspíš zlomili nůž. Jestli víte o tom, že plamen svíčky není neslyšný, ale ve skutečnosti potichu šumí, tak už jste možná podobné ticho zažili. Právě teď ale šumění plamenů svíček budilo poměrně zdařile dojem, že se jedná o pronikavý hluk.
Hermiona, jelikož měla před ostatními hned náskok, byla schopná reagovat první. Měla totiž jisté neblahé tušení už předtím, to zaprvé, a zadruhé téměř s jistotou věděla, co přijde, už když padlo slovo mnoholičný lektvar. Nikdo jiný na hradě na něj totiž nemohl mít všechny potřebné ingredience – a znalosti.
Hermionina téměř pětiminutového monologu nadávek, urážek, hrozeb, obvinění a sprostých slov, která byste od téhle slušné, bystré čarodějky jistě nečekali a mezi kterými spojení jako „zasranej pedofil“ a „podělanej úchyl“ patřila mezi ty slušnější, vás ušetřím. Kdo jej ovšem ušetřen nebyl, byl nebohý profesor Snape, krčící se před jejím bouřícím hněvem v podobě útlé čtrnáctileté blondýnky. Ostatní zatím měli alespoň nějaký čas se vzpamatovat.
„To je absurdní,“ shrnul celou situaci naprosto dokonale Harry, zatímco se Draco pomalu škrábal ze země.
„Omlouvám se. Ale když jste vlezli do mé soukromé mučírny, upozornilo mne tlumené alarmové kouzlo. Když jsem pak klíčovou dírkou zahlédnul, kdo že tu vlastně je, tak jsem neodolal.“
Hermiona se nadechla k další vlně nadávek, ale Harry jí zarazil.
„A teď jako co? Nějaké plány? Já bych to viděl, v lepším případě, na co nejméně bolestivou hromadnou sebevraždu. U práchnivý ježibaby, profesore, co máme teď jako dělat?“ Sám se pozastavil nad tím, že Snapeovi říká profesore, zejména za těchto okolností.
„Severusi, prosím. A nebo Kvítko. Smíš mi tykat, to zaprvé. Zadruhé, co teď přijde, je zcela na vás. Už jednou jsem vložil veškerou svou důvěru do vašich rukou. Mé slovo stále platí. Cokoliv se tu stalo a stane, neopustí tyto zdi.“ Na okamžik se odmlčel a vytasil hůlku. Pak jí Harrymu podal a kleknul si před ním.
„Vím, že mi nikdy nedokáže odpustit vše, co jsem ti udělal, jak jsem se choval. A že mi nikdy neuvěříš, že jsem to nemyslel zle. A už vůbec ne, že to bylo… z lásky k tobě. Ve chvíli, kdy jsem ti poprvé pohlédnul do očí, jsem ti úplně propadnul. Něco takového jsem samozřejmě nemohl dát jakkoliv najevo, už vůbec ne jako člověk, který před Voldemortem předstírá, že je v Bradavicích jako záškodník a špeh. Omlouvám se.“
Harrymu vypadla hůlka z ruky. V první chvíli měl sto chutí ho prostě usmažit kletbou, která se nepromíjí, záhy mu připadalo jako mnohem lepší způsob, jak si vybít vztek, ho prostě ukopat k smrti, ale nemohl se nepozastavit nad faktem, že ukopat k smrti drobnou blondýnku, která před ním klečí se slzami v očích, by poněkud přesáhlo meze jeho sadismu přesto, že ta drobná blondýnka byl Severus Snape.
„Uhni, Harry. Já to udělám,“ napřáhnul ruku Draco. „Avada…“ „neblbni, srazil mu ruku Harry. Co se stalo, už nesmažeme, a tím, že ho zabiješ, problémy spíš přibudou, než zmizí.“ Pak se otočil na Snapea.
„Pěkný Kvítko, jen co je pravda. Kdes ukradnul tu podobu, šmejde? Kdo takhle ve skutečnosti vypadá?“ Snape mlčel.
„Tak ty budeš mlčet? Máš asi opravdu rád bolest, viď?“
Než Harry začal přemýšlet, měl v ruce skoro metrovou, křiklavě žlutou rákosku. Srazil „Kvítku“ na všechny čtyři a prudkým škubnutím z „ní“ serval hábit. Dopadla rána. Druhá. Třetí. Po čtvrté už se Snape neovládnul a zasyčel bolestí. Po třinácté - to už mu dávno po tváři stékaly slzy – přestal skřípět zubama a zařval: „Dost! Prosím, dost!“
„Čí je to podoba?“
„To nemůžu říct. Opravdu nesmím. Prosím, Ha… pane.“
Rána za ránou začaly dopadat na jeho už teď rudý a napuchající zadek. Objevily se první krůpěje krve.
„Čí,“ švih, „sakra,“ švih, „je“, švih, „takhle,“ švih, „podoba?!“
„Dobře, dobře, au, řeknu všechno, cokoliv, sss, hlavně už konečně přestaň, prosím. Je to podoba mojí neteře. Nic jiného nebylo po ruce, když jsem urychleně hledal, jakou podobu pro příchod mezi vás zvolit. Na narozeninovém přání od ní byl pramének vlasů.“
„Ty máš neteř? To jako, že máš bratra?“
„Sestru.“
„Kamila MacTeese je dcera tvojí sestry, ty prase?“
„Jmenuje se Elizabeth Crowley. Jméno bylo samozřejmě smyšlené, abyste jej nemohli dohledat.“
„Neuvěřitelné. Za jak dlouho se proměníš do své podoby?“
„Za chvíli. Dnes jsem si vzal jen malý lok lektvaru. Zahlédnul jsem, co se tady odehrává a věděl jsem, že tak či onak budu muset s pravdou ven.“
Jeho slova se ukázala být pravdivými ještě, než je dořekl. Jeho vlasy se začaly zkracovat a tmavnout, jeho tělo narůstalo, tolik, že veškeré prádélko a ozdoby popraskaly a spadnuly na zem. Trvalo pouhých několik vteřin a na zemi tu na všech čtyřech klečel nahý a zbitý Severus Snape, kterému přes jeho umaštěné vlasy nebylo vidět do tváře. Přestože to všichni čekali, zalapali teď po dechu. Harrymu rákoska v ruce náhodou přišla jaksi nepatřičná. Teprve teď mu došlo, že je ještě pořád studentem v Bradavicích a Snape profesorem.
„Vstaň,“ přikázal, těžko říct, jestli přes to uvědomění a nebo právě pro něj.
Snape neohrabaně vstal. Chvěl se bolestí. A měl erekci jako hrom.
„Ty jsi pořád ještě vzrušený, ty, ty… špíno?“
„Ano, proklatě. Jsem. A čím víc mi budeš ubližovat, čím sprostější a krutější budeš, tím víc. Myslíš, že bych dokázal snášet falešně sloužit Voldemortovi, kdybych nebyl totální masochista?“
Harry měl v plánu vrhnout na něj zhnusený pohled, ale nějak mu to nešlo od srdce. Tenhle člověk, přestože byl starší a mocnější čaroděj, se mu omluvil, vydal se mu na milost, nechal se zbít a teď ještě poníženě přiznal, že ho to vzrušuje. Na Harryho to bylo trošku moc.
„Draco, zahoj mu to, prosím.“ Draco maličko zaváhal, ale pak pokrčil rameny (sám nevěděl co dělat, takže vzal jakékoliv instrukce s povděkem), a sérií kouzel vyléčil pozadí ředitele své vlastní koleje. Ta fráze mu projela hlavou z ničeho nic a najednou mu přišla vtipná, jako snad ještě nic v jeho životě. Krátce na to, už příliš vyčerpaný na to, aby se bránil svým emocím, propuknul zmijozelský princ v hlasitý (a poněkud hysterický) smích. Když přestal, pohltilo je všechny dnes už dobře známé ticho. Jelikož mu v tu chvíli nikdo nečetl myšlenky, nevěděli, čemu se smál. A zřejmě, i kdyby to věděli, tak by jim to nepřišlo ani zdaleka tak vtipné. Harry se naposledy otočil a podíval se Snapeovi do očí.
„Potřebuju panáka a vyspat se z toho. Všichni jsme pod přísahou mlčení. To prozatím stačí. Až se z toho – pokud vůbec někdy – vzpamatuju, můžeme tuhle šílenou situaci nějak racionálně uzavřít. Pro dnešek končím, tohle na mě je vážně moc. Dobrou noc, pane profesore.“
S těmito slovy vrátil Snapeovi jeho hůlku a zmizel ve dveřích, těsně následován ostatními studenty. Bradavický profesor lektvarů v mučírně osiřel a povzdechnul si. Dopadlo to přesně tak, jak čekal. Alespoň dostal na rozloučenou výprask. Když se vrátil do kabinetu, chvíli přemýšlel o tom, že se otráví, ale nakonec mu Harryho nápad se spánkem a alkoholem přišel mnohem lepší. Obrátil do sebe půl láhve ohnivé whisky a svalil se na postel.